-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Normování svářečských prací v malosériové,
nebo kusové výrobě je složité.
Potřebujeme znát náklady, většinou ještě ve fázi nabídky, rychle (s co nejmenšími náklady) a přesně, nebo alespoň v nějaké rozumné toleranci.
Jestliže to nebude rychle - zakázku nezískáme.
Jestliže to nebude přesně - opět zakázku nezískáme, nebo na zakázce proděláme.
Velká část firem (manažérů) si myslí, že musí být nějaký normativ,
nebo nějaká tajemná formule (výpočet), kam se nacpou data, stiskne se ENTER
a dostanou přesný výsledek.Ano, existuje to. Není těžké sestavit výpočet pro konkrétní firmu, ale je tam „ale“.
Musí být ale známé podmínky svařování.
To ale už majitelé nebo vedoucí slyšet nechtějí.
A právě definování podmínek svařování rozhoduje o tom, zda výpočet funguje.
Když se podmínky změní, je třeba výpočet přirozeně upravit.
Náklady na výrobu dílů pro svařence se určí většinou poměrně přesně.
To je proto, že se používají operace jako pálení na laseru, řezání, nebo obrábění a tady jsou podmínky definovány poměrně přesně.
Například materiál je skladován vždy ve stejné vzdálenosti, parametry jsou definovány, manipulace je jasná a dělají to vyškolení odborníci, kteří to již mají tzv. „zmáknuté“.
Pro určování nákladů na svařování se v praxi pro malosériovou výrobu používají tyto metody, nebo jejich kombinace:
2) Použít standardní normativ svařování
3) Vytvořit si vlastní jednoduchý podnikový normativ
- pracovníkem z vlastních zdrojů
- nezávislým odborníkem, nebo agenturou